5 způsobů, jak poznáte, že jste už staří na MMO hry

1. Začnete si myslet, že multiplayer je nuda

V životě každého hráče je období, kdy se nechá pohltit nějakou single-player hrou. A to po celé týdny, během nichž nevnímá své okolí. Vtip je v tom, že jde o sólový zážitek a je vlastně jedno, jestli jej zažijete nad některým dílem ze ságy Final Fantasy nebo nad Dungeon Masterem. A hned po tomto zážitku mu dojde, že u MMO je příběh prakticky vždy jen kulisami, jakousi nevyhnutelnou nutností, před níž není úniku a která mu slouží jen jako opěrka při jeho grindování a tréninku na multiplayer. Vlastně je to pro vývojáře celé moc pohodlné - proč se babrat s epickým příběhem, stovky hodin skriptovat postavy a události pro single, když se tyto věci mohou vytvořit takříkajíc samy v rámci interakce hráčů a herního světa. Příběh je u MMO prostě jen ten dresing okolo.


Když k tomu připočítáme drsňáckou mluvu moderní gangsta-mládeže, tak se dozrávající hráč brzy začne v MMO nudit a uvažovat, zda nezačíná být rozmazlený. Většina z nich si ani neuvědomí, že se opět tlačí na světlo jejich náročné single-playerové já bažící po super-příběhu, hře i prostředí. Grindovat v MMO nelze prostě do nekonečna.

Jistě, můžete si namísto náhodných MMO-blbů přizvat nějaké přátele a známé. To jde v pohodě - ale pouze do té doby, dokud všichni tzv. studují. Jakmile začnou lidé chodit do práce, zakládat rodiny a prostě žít, zjistí, že jim jejich hráčský režim zdaleka neumožňuje to, co zvládali za mlada (zapomeňte, že dostanete 4-5 lidí dokupy víc jak jednou za pár měsíců). Když k tomu připočteme přirozené vyzrávání s věkem, tak je jasné, že odklon od MMO v dospělejším věku opět k single se musí zákonitě projevit.

2. Začnete si najednou myslet, že jsou hry příliš dlouhé

Ne každá hra je natolik krátká, že ji stihnete zdolat za odpoledne. Když prostě získáte pocit: “I kdybych nad tím seděl 3 roky, tak z toho neuvidím ani půlku”. Tak třeba Skyrim slibuje 300 hodin herní akce. A to je pořád jen základ - podobnou hru jde obratem natáhnout s pomocí modů a patchů klidně do nekonečna. A když dojdete ke zjištění, že po několika dnech hraní se stále plácáte někde v úvodu, jednoho to může od hraní docela i odradit.


Dospělý obvykle nepotřebuje hru k tomu, proč ji hraje většina mládežníků - aby nějak zabil čas. Když to totiž udělá, rázem zjistí, že má v poště 5 000 nevyřízených e-mailů a šéf jej vyhodil za několikadenní absenci. Zkrátka a dobře, dospělejší hráči potřebují hry, které je pobaví na těch pár vzácných hodin, jež mohou hře vyhradit ze svého nacpaného programu. A k dennímu hraní MMO se vrátí pouze tehdy, když nemá skutečně dny do čeho píchnout. Hráč si tak často pořizuje hry ještě ve starém režimu a přitom mu nedochází, že už žije v novém...

3. Chybí vám příběhy, které jste dříve zažívali

Ruku na srdce - kdy jste se poslední dobou upřímně starali o to, co se děje po příběhové stránce ve hře? V dnešní době recyklovaných příběhů se stárnoucí hráč často diví, co se stalo se starými dobrými hrami let 1990. a 2000. Tehdy jste mohli trávit čas nad trháky jako Final Fantasy III-VII. a to vám povídáme, že tak moc vám na postavičkách jako tu jinde nezáleželo...


I odměny tehdy byly zřejmě sladší - koncové animace v délce 20 minut nebyly výjimkou a upřesnily, co se stalo s tou či onou postavou. Do extáze pak podobné hry přiváděla možnost zahrát si konců hned několik. Přesně to jsou věci, které stárnoucímu MMO hráči začnou v moderní MMO produkci chybět, takže jednou prostě neklikne na ikonku s MMO, ale na ikonku emulátoru a začne opět hrát věci, které jej dnes už zase začaly bavit...

Dnes lidé hrají hry, kde je příběh velmi komicky-plytký a nehluboký a dal by se shrnout do dvou-tří bodů. Jak hráč stárne, stává se prostě náročnější na vše - a samozřejmě i na příběhy a sílu zážitků. Věci, které jej za mlada šokovaly s ním nyní ani nehnou.

4. Myslíte si, že originalita umřela

Dozrávající hráč pozoruje, že se v posledních letech stále více šíří hry bez originální myšlenky. A když se podíváte po herních obchodech docela tomu i začnete věřit - drtivá většina tvorby 3D akce (věc stejně běžná jako 3D fantasy MMORPG), sem tam nějaký sport nebo hopsačka. Výjimečně nějaká ta logika nebo adventura. Někdo ale razí i ten názor, že je to přirozená věc - každá skvělá hra v historii vyvolala na trhu po čase celou řadu klonů. A pokud to byly opravdu dobré hry, leckdy byly lepší nežli originál samotný.


První herní období je tedy to, kdy hráč hraje cokoliv, kupuje si 5 časopisů a hry denně řeší se spolužáky. To další začíná tehdy, když mu dojde, že ho to celé vlastně jaksi nebaví a je to celé pořád dokola o tom jednom samém. Tehdy začne experimentovat se starými hity, osvědčenými trháky různých konzolí a objevovat v sobě nové stránky hratelnosti.

5. Když si začnete říkat, že dnešní hry jsou spíše o prezentaci

Prakticky vždy, když píšeme něco o nějaké nové MMO, tak skoro vždy je příběh uveden až jako poslední věc - naopak jako první se dozvíte, na jakém enginu hra poběží, jak skvěle bude vypadat a jak prvotřídních západů slunce si tak užijete. Hry, jenž jste za mlada prostě popadli a bavili se, začínají mizet v bahnu překrásné průměrnosti. Člověk pak nad podobným klonem jiného klonu snadno dospěje k názoru, že z něj začíná být nudný tatík a přitom se jen chce bavit, jako za mlada.


I dnes ale existují hry, jenž si na nic nehrají a k hraní přistupují vážně a hravě zároveň - řada nezávislých povedených nápadů je toho dobrým důkazem (takový Minecraft třeba). Podobným lidem v přerodu pak nezbývá než doporučit, aby si lépe vybírali, s čím a jak tráví svůj čas...

Pro psaní komentářů se nejprve přihlaste.