6 příběhů o skutečných petech, kterým zaručeně neuvěříte

1. Kočka Dixie se vrátila po 9 letech

Dixie byla obyčejná kočka, která si až do roku 1999, kdy jí bylo 15 (cca 76 na lidský věk), žila veskrze normálním životem: posedávala v domácnosti, dělala společnost majitelům, procházela se po okolí, ... Jeden den si ale prostě zmizela, což starouškové dělají.


Jelikož jde o kočku, nenechala doma cedulku: "Šla jsem chytat krysy k Sizzlerům", takže když se po dnech začaly z absence stávat týdny a měsíce, majitelka Dixie Gilly Delaney se chtě nechtě musela smířit se smutnou pravdou, že její pet dopetoval. Člověk by řekl, že když jí jeden místní ESPCA policista kočku donesl zpátky, byl to šťastný konec příběhu, jenomže k tomu došlo až po celých 9 letech.

Je nezvyklé, aby zvířata žila tak dlouho. 24 pro kočku je skutečně metuzalémský věk (lidé se běžně nedožívají 130 řekněme). Běžně kočky žijí nějakých 13 let v zajetí a 8 let nadivoko, takže když se v 15 ztratila, už 2 roky přesluhovala průměr. Vysloveně podivné pak je zjištění, že Dixie žila déle, než oba průměrné životy dohromady: tedy 13 + 8 = 21 let, což překonala o 4 roky.

Vnucuje se otázka, zda to nebyla kočka jiná a jen náhodou podobná, ale dle majitelky se nezměnila její povaha, ani o kočičí chlup...

2. Papoušek Yosuke se vrátil domů po sdělení adresy

Jako každá věc, také výběr papouška jako domácího peta má své výhody a nevýhody. Na jednu stranu jde asi o nejchytřejší zvířata hned po primátech, na tu druhou jde většinou o docela hlasitě se projevující tvory.


Papoušek Yosuke z našeho příběhu byl natolik naštván svojí aktuální bytovou situací, že se mu jednou podařilo z jeho klece prostě uletět. A na rozdíl od psa, papoušek se prakticky nikdy nevrátí.

Vše ale posléze vyplynulo v jeho prospěch, jelikož pták evidentně neměl v plánu uletět nastálo. Poté, co se podíval po celém Japonsku a trochu se věnoval zachování rodu, vzbudil pozornost jisté ptačí hlídky, které připadal neobvyklý pro oblast, kde byl. Ta jej chytila a donesla na policii. Policie zkušeně vytušila, že má před sebou vykutáleného ptáčka, kterého nezadrží žádná mříž, tak jej ochotně přenechala na starost veterináři.

Na zvířecí klinice se pták rozmluvil a mimo jiné uvedl: "Jmenuji se Yosuke Nakamura" a ještě před tím, než veterináři stačila spadnout čelist až na zem jako v animáčích, pták po dramatické pauze dodal i svoji adresu.

Jeden by opět řekl, že ptáci prostě opakují naučené fráze a zvuky. Jenomže, afričtí šedí papoušci, jako ten náš, jsou známí tím, že chápou význam slov a umí je používat ve správném kontextu. Ptáci si mimochodem i pojmenovávají různými zvuky a tóny mladé, takže jistý smysl by to dávalo...

Je tu samozřejmě i ta možnost, že Yosuke byl prostě možná jen líný letět si domu tzv. "po svých".

3. Pes Sophie přežil 4 měsíce na pouštním ostrově

V listopadu 2009 si Jane a Dave Griffith vyrazili se svým psem (Sophie Tucker) na výlet lodí na Whitsunday Islands poblíž Austrálie. Tragicky ale došlo k tomu, že jejich pet přepadl přes zábradlí, což dává větě o nevyklánění se z oken jedoucího rychlíku zcela nový multi-druhový význam.


Poté, co hledali ve vodě plné žraloků hodinu, dospěli Griffithové k závěru, že je po Alíkovi. Pes ale přežil - nejprve uplaval asi 8 km v turbulentním příboji a moři, aby poté strávil další 4 měsíce na pouštním opuštěném ostrůvku, kde neměl ani nikoho, s kým by si zahrál volejbal...

Jelikož se jídlo přestalo objevovat pravidelně, musel pes oprášit své dřívější skilly a začít zde lovit divoké kozičky.

Z původního svalnatého a zdravého psa po 4 měsících mnoho nezůstalo, ale posléze ji našli místní rangeři a dali vědět jejím majitelům. Co dodat! Kam se hrabe Bear Grylls... !

4. Želva Lucy přežila 4 roky mimo domov

Opět nám jeden mýtus padl - když člověk přemýšlí, jakého si pořídit peta, čekal by, že jestliže mu něco ale opravdu neuteče, bude to právě želva. Asi ji také znudil domácí život, a tak se rozhodla, že si v roce 2006 vyrazí do světa.


Lucy není miniaturní želvička, kterou máte v akváriu, měla nějakých 10-15 kilo a opět nulové zkušenosti se survivalem. V přírodě se pak celé 4 roky vydržela jakousi záhadou vyhýbat všemu, co by jí mohlo způsobit problémy.

Aby to bylo celé ještě podivnější, tak Lucy je želva pouštní, tedy její výlet skrze stát New Hampshire byl něčím, jako by si tučňák zaskočil na pyramidy. Želva kupodivu přežila, což je dvojnásob divné, jelikož cizí druhy v nedomácím prostředí bývají do pár dní v něčím žaludku.

O 4 roky později bylo majitelům zavoláno, že jejich pet hryže u sousedů trávu, jen je 2x větší. A opět tu bylo šťastné shledání. Cynik by dodal, že to mohla být jiná pouštní želva ztracená na severu, ovšem to by byla náhoda ještě bizarnější, nežli je příběh sám...

5. Pes Shane přežil tsunami

Japonci pety prostě milují - jen počet psů a koček převyšuje děti o 6 milionů. Po velkém tsunami v roce 2011 ale byla většina zvířat u pobřeží spláchnuta 40metrovou vlnou do vnitrozemí.


Shane Akita byl nejlepším přítelem pana Kamaty, shodou okolností hlídače tsunami ze Sendai. Jeho úlohou bylo všechny včas varovat. Tak se i stalo, když se ale pak po jedné vlně snažil dostat zpátky domů, aby zachránil psa, už bylo pozdě a cestu mu odřízla voda.

Co Kamatovi nebylo známo, tak fakt, že Shane nebyl onen druh psa, který se zalekne něčeho tak trapného, jako je jistá smrt. Jelikož nemohl dělat nic moudřejšího, pes se rozhodl po čase skočit do plynoucí vody.

Shodou šťastných okolností, ale možná v tom hraje roli i nějaký 6tý psí smysl nebo super-čich na pána, zkrátka, skončil ve stejném evakuačním centru, jako jeho majitel. Pes byl pěkně posekaný vším možným a samá modřina, vylízal se z toho ale. Doslova.

Máme takové tušení, že majitel měl takovou radost, že psovi pořídil kost velikosti tlouštíka a sumisty Hondy ze Street Fighteru II...

6. Neuvěřitelná cesta psa Bobbieho

Představte si, že byste se zítra vzbudili nazí, hladoví a 4 tisíce km od domova. Nemáte peníze, nevíte kde jste a nemůžete mluvit (jste pes). Vaše jediná možnost je tedy zkusit se dostat zpátky po svých.


Vše začalo v roce 1924, kdy si Bobbieho rodina vyrazila do Indiany, jenž byla od jejich rodného Oregonu 5 států vzdálená. Jestliže nemáte po ruce mapu, prozradíme, že pes přeběhl prakticky celé USA!

Jistě si tedy můžete představit to překvapení, když se Bobbie po 6 měsících objevil u dveří jakoby nic a přesto nepochybně naštván faktem, že musel oběhnout 1/10 Země, aby se vůbec dostal domů!

Jeho cesta je zahalena tajemstvím - majitel si ale povšimnul, že co se vrátil, jí jenom syrové maso. A pes měl na sobě jiný obojek, což naznačovalo, že jej někdo chytil a zkusil zestátnit.

Z Bobbieho se nakonec stala i menší filmová hvězda, jelikož si ve filmu pak zahrál sám sebe.

Pro psaní komentářů se nejprve přihlaste.