Každá generace má nějaký svůj klíčový prvek, pro který se stane symbolem - lidé z minulého století a 60. let byly hippies z Woodstocku, v 80. tých dorazilo disco, no a my budeme vnímání jako generace herní. Takže, co uvidí někdo, až se podívá zpět na naši dobu?
1. Neměli jsme kvalitní zbraně
Na toto téma jsme již hovořili, nicméně autoři nám to pořád v rámci tzv. hratelnosti podstrkují. Poslední dobou se nám naštěstí aspoň ty křížky uprostřed obrazu namísto skutečných mířidel začaly trochu ztrácet a jsou nahrazovány skutečnou reálnou předlohou. Určitě jde o krok správným směrem, jelikož nelze očekávat, že účatníci super-hyper-mega-speciální jednotek dostanou do rukou ty největší šunty, za které by se styděl i ten nejposlednější africký kmen vyzbrojený osvědčenými a spolehlivými AK47.
2. Techologie jde ke kořenům
Není to tak dávno, co všem byla budoucnost herního trhu naprosto ukradená, v honbě za stále lepšími a zábavnějšími hrami ale došlo k tomu, že jsou v útlumu veškeré tradiční ovládací systémy a přechází se k opravdovým vjemovým zážitkům - tak třeba golf dnes nehrajete za pomoci gamepadu, joysticku nebo klávesnice, ale švihnete reálně ovladačem. Ruku na srdce - není zábavnější zahrát si golf skutečný venku se známými a spíše si střihnout věci, kde je po stisku tlačítka hráč odměněn nějakou uspokojující zkušeností? Třeba rozstřílenou vesmírnou lodí?
3. Hry jsou reálnější, masovější a pitomější
Jak jsme již též několikrát naznačili, problém většiny dnešních her je přílišná složitost a reálnost. Ano, vskutku, věc, o kterou hry usilovaly dlouhá desetiletí a když jí dosáhly, zjistili hráči, že o to vlastně nestojí - k čemu je člověku, který se chce bavit, extrémně reálná hra? Už má jeden život na starosti přece... Co se týče oné pitomosti, tak v řadě her šlo za pomoci všech kompletních ovládacích prvků dělat více věcí. Zkrátka, hry byly tak nějak interaktivnější, přesto, že toho nabízely v porovnání s dneškem docela málo. Srovnejte to s dnešními MMO, které se leckdy hrají doslova samy...
4. Hackeři a DRM začínají být skutečně otravní
Představte si následující situaci - pokaždé, když se rozhodnete projet se autem, musíte nejdřív zavolat výrobci aut, že si do něj sedáte opravdu vy a on jej pak na dálku odemkne. Takže pokud zde není signál na mobil, prostě si nikam nezajedete. Že je to směšné? Ale vždyť hry jsou dnes přesně takové! Na E3 se většina softwarových firem pochlubila s technologiemi a hrami budoucnosti, které nejsou veselé: tak třeba Sony se povedlo mít svoji službu pro online zábavu mimo po rekordní 3 týdny. Zdá se, že je před námi nebezpečná doba, kdy se bude nutno připojovat i kvůli pouhému hraní offline a single...
5. Model nekonečného placení je tu
Stručně řečeno, vztah mezi free-to-play a hrami, které jste hrávali zamlada, je prostý - asi jako při vlastnění auta a placením pokaždé, když se s ním chcete projet. Nebyly jsme spokojení s placením za balík funkcí jednou a větší částkou, máme tu tedy přerod k free-to-play, kde se musí opakovaně pořizovat věci, které chcete (viz rozšíření inventory na pár dní). Jde o to, že hra je sice naoko zdarma, ale platíte za tuny věcí, které jste měli v rámci jedné nákupní ceny grátis. Ve finále si tedy přitom myslíte, že to máte levněji a zdarma, ale přitom platíte více. Ironie.
6. Single player půjde k čertu
Trend poslední doby hovoří jasně - firmy vráží peníze pouze a převážně do titulů, které lze provozovat mutliplayerem a prodávat k němu stažitelné datadisky. Proč se za této situace patlat se single player hrou se složitým příběhem a propracovaným prostředím? Vždyť to přímo bere peníze z firemního stolu... Možná jde jen o moderní trend poslední doby v duchu nástupu 3D, kdy bylo 3D naprosto vše a tedy i to, co být nemělo a nemá (poctivé 2D střílečky třeba), možná ale také ne a z 99 % bude na trhu milion naklonovaných MMO bez duše a single obsahu.
7. Hry jsou na pokraji kreativní sebevražy
V rámci šetření se často vydávají nové datadisky ke hře drze ve formě zcela nové hry a za plnou cenu. Tak třeba takové Modern Warfare 3 je ve skutečnosti Call of Duty 8. Tomb Raider 10 také o čemsi vypovídá. Nesmíme ale zapomenout ani na Mass Effect 3, Ghost Recon 11 a Gears of War 3, Forza 4 nebo Fable 4. U konzolí to není o mnoho lepší ba naopak: pokračování, pokračování, pokračování, pokračování, pokračování, pokračování, pokračování, pokračování, pokračování, pokračování, pokračování, pokračování, pokračování, tohle musíme ověřit - aha, pokračování, pokračování, pokračování, …
8. Hry nemají budoucnost
Není to tak dávno, co jme tu měli první 3D brýle, virtuální rukavice a čichový imitátor připojitelný k PC. Brzy tak dojde k situaci, kdy bude vjem naprosto dokonalý díky 3D a působení na lidské smysly, takže již jen těžko půjde směřovat někam dále - prostě, nic nemůže být reálnější, než plná realita, že ano... Člověk má jen 5 smyslů a nic s tím neuděláme.
9. Hry směřují k casual-game žánru
Poslední léta to jistě vidí všichni - lehce nám ubývá hardcore her typu RPG, adventur a dalších na úkor tzv. casual-gamingu. To jsou všechny ty hry, které můžete začít hrát rychle a bez studování manuálu (Farmville, Angry Birds a klony toho budiž příkladem). Je fakt, že jen těžko lze čekat od osoby, co má pár minut na hry denně, že bude číst 400 stránkový manuál a pak si 3 roky v RPG nahazovat partu a posléze do smrti hrát první kapitolu.
přečteno 1691x | komentářů: 2