Všichni jsme to jistě již v nějaké formě slyšeli: „Hry způsobují agresivitu a násilí!“. Sdělí vám to typicky nějaký politik, který potřebuje laciné hlasy, nevzdělaný blb nebo někdo, komu vadí, že na celé věci vydělává druhá strana a nikoliv on.
Je dnes populární tvrdit, že kdykoliv se osobě hrající hry něco stane, vždy za to nějak mohou hry – slyšel někdy ale někdo třeba o závislosti na filmech nebo CD? Média masírují davy pár šikovně podstrčenými kauzami, v nichž nějaký zoufalec, který neodhadl situaci, přišel o vše včetně rodiny a financí kvůli hraní MMO her. Problém s většinou mýtů okolo her je docela prostý: z drtivé částí jsou to nesmysly, polopravdy nebo zcela drze zfalšované informace v duchu citátu Winstona Churchilla: „Nevěřím statistice, kterou si sám nezfalšuji“.
I. Hry vedou k obezitě
Nevedou samozřejmě – stačí se podívat na složení běžné krabice, CD nebo jiného příslušenství: hromada plastu a trocha kovů, nikde však žádná kalorie. Dokonce i tehdy, pokud si CD s hrou ugrilujete, zdaleka nejvíce tuku bude v omastku.
Když se řekne "hráč", obvykle média představí a prezentují osobu mezi 15-30 se začínající pleší, těžkou nadváhou a nulovým životem. A to víte, že média nepotřebují člověka veskrze normálního (jakých je logicky většina), ale extrémního pro vzbuzení neméně extrémní odezvy.
Pro obezitu neexistuje jediný faktor, vždy je to souhra mnoha – nedostatek pohybu a nevhodné jídlo jsou ty dva největší. Jestliže tedy chcete být hráčem jakž-takž zdravým, starejte se o to, co jíte (čipsy, káva a nikotin to dlouhodobě nevytrhnou) a občas protáhněte i své nevirtuální tělo.
II. Hry vedou k násilí
Násilí ve hrách je pro většinu lidí zábavné a v podstatě všechny hry, až na adventury a puzzle, také nějakou formou agrese jsou (jsou jistě výjimky, pěkným příkladem genocidního puzzle jsou třeba Lemmings).
Mnoho lidí strávilo více času v nějaké 3D akci, nežli kolik investovali do svého sociálního života a přesto z toho vychází docela normálně, ba co více, tento styl života jim z nějakých důvodu vyhovuje. Je to prostě jejich volba, nikoliv ostrov, kam byli zahnání krutými okolnostmi a špatnými rozhodnutími.
Vše spíše nasvědčuje tomu, že hry jsou skvělým ventilem agresivity. Zkrátka se zde odreagujte z naštvání apod. a nemáte pak potřebu chovat se tak v reálném světě. Nesmíme zapomenout také na ten fakt, že evoluce z nás 3 miliony let dělala a dělá dokonalé agresivní zabijáky a lovce, takže když pak někdo nezvládne tuto stránku své osobnosti v tzv. moderní době, je neštěstí na světě. A paradoxně se to svede na hry, které naopak pomáhají agresivitu neškodně rozptylovat. I zde platí již řečené výjimky, z nichž některé jsou naneštěstí skutečně extrémní. Podobní šílenci ale svoje skutky dotáhnou do konce s hrami nebo bez nich...
III. Hry jsou návykové jako drogy
Termín „návykovost“ se v souvislosti s hraním vyskytuje častěji, nežli kolikrát se používá u alkoholiků a jiných závisláků. Jenomže, mezi hrami a jinými drogami těla (a duše) je několik drobných rozdílů. Ten základní je ten, že narkoman reálný nemá nikdy dost, kdežto i toho největšího šílence a fandu nějaké hry tato začne po pár letech, měsících nebo týdnech zákonitě nudit. Většina lidí se snaží ve hrách navíc dělat dobré skutky – zachraňovat princezny, chytat draky atakdále, takže v čem je problém vlastně?
A co by vlastně psychologové chtěli, aby hráči místo her dělali? Abyste těch 2-8 hodin, co denně trávíte v MMO hře, radši někde vytloukali trafiky nebo se od rána do večera modlili v nějaké sektě? Či snad aby neškodnou drogu virtuální nahradili lidé nějakou reálnou – gamblingem řekněme? Nebo radši se tupě dívali na neinteraktivní TV, jako vaši rodiče? Argumenty herních protistran jsou často v duchu hesla: „Když mají cvokové nadpoloviční procento, stává ze z nich normální většina“. A když si bude většina lidí píchat heroin, je to snad důvod pro to, abyste to dělali i vy?
přečteno 1560x | komentářů: 9